Již několik generací  lidí z Dolních Hbit používá pro horní a dolní část obce výrazy Hradčany a Rafanda. Jak toto názvosloví vzniklo a kdo je jeho autorem ? Jsou to sami

bývalí obyvatelé vesnice. Když bylo v polovině 60. let 19. století rozhodnuto o zbourání starého kostela a postavení nového, byla to pro obec obrovská událost. Než došlo k bourání starého kostela, musel být vypracován projekt pro stavbu nového. Hlavním projektantem byl tehdy začínající, později velice slavný architekt Josef Mocker ( 22.11. 1835 – 16.1. 1899).

Byl členem České akademie věd a umění, projektoval novostavby a podílel se na mnoha dostavbách a obnovách významných chrámů a hradů, také na dostavbě chrámu sv. Víta v Praze. Architekt Mocker se několikrát se svými stavebními pomocníky, s představiteli katolické církve a se starosty obcí dolnohbitské farní osady ( kolátory) pohyboval buďto pěšky nebo na povozech po okolí obce a diskutoval  s nimi o tom, jak by měl být kostel velký a zda má být na stejném místě jako starý. Jednou prý pronesl jeden starosta, později se zapomnělo které obce, že kostel by měl být blíže hřbitova, protože vzdálenost z kostela na hřbitov je příliš dlouhá. Navrhl prostor kde se dnes říká „U křížku“ a kde končí prudké stoupání při cestě ke hřbitovu. A pak pronesl větu, která je podstatná pro výraz Hradčany. Řekl prý, že ze všech stran by na kostel byl pohled jako na Hradčany. A bylo to tady. Když si potom šli účastníci procházení sednout na občerstvení do hospody, hned to tam slyšeli další místní a začalo se říkat ,že Hbity  budou mít Hradčany. Při dobré náladě potom začali obyvatelé horní části obce z legrace říkat, že jsou z Hradčan.

     Takže to jsou Hradčany. A nyní jak vznikl výraz Rafanda. Bylo to o několik let později, někdy na přelomu 60. a 70. let, kdy naplno probíhala výstavba nového kostela. Ve vesnici se pohybovalo plno cizích lidí, řemeslníků ,dělníků a mistrů. Ti bydleli v některých domech ve vesnici, večer často chodili po chalupách a statcích kupovat si nějaké potraviny, popř. do hospody. Stalo se, že několikrát pokousal někoho pes. Dělníci si pak stěžovali, že psi koušou, tehdy se říkalo, že rafají, a že byli porafáni. O tom se samozřejmě povídalo i v hospodě, a protože všechna ta pokousání se stala v dolní části obce, začali obyvatelé z horní části (Hradčan ) říkat, že tam kde jsou psi kteří koušou , tak to je Rafanda. No a byl  tady druhý výraz, začala existovat Rafanda.

     Používání názvů se rychle rozšířilo mezi obyvateli Dolních Hbit i okolních obcí, i když tam se tyto výrazy používali dost málo.

      Názvy se předávaly z generace na generaci a většina, zejména starších obyvatel,  je zná i v současné době. Ještě je potřeba uvést jednu podstatnou věc. Nikdy nebyla přesně stanovená hranice mezi Hradčanama a Rafandou. Asi to nehrálo žádnou podstatnou úlohu. Výrazy se používaly hlavně z hecu a z legrace.

      Ale přesto. Jak by mohla vypadat hranice mezi Hradčanama a Rafandou v dnešní době je naznačeno na obrázku.